Sobota, 15. ledna 2011
Cernica je multietnická vesnice na Kosovu a Metohiji, smutně proslulá po zločinech Albánců na Srbech.
Naše sdružení se již několik měsíců chystalo tuto vesnici navštívit. Chtěli jsme se podívat, co se zde změnilo za 11 let od konce války. Avšak že zdejší srbské obyvatele budeme hledat doslova jako skřítky v černém lese bychom nevěřily, kdybychom to nezažily…

Úterý,21.září 2010

V carském městě Prizrenu kdysi jakoby všichni společně dýchali: Albánci, Turci, Goranci, Chorvaté, Romové a deset tisíc Srbů. Dnes jich tu je pouze 19.

Prizren – Jak nejsilněji můžeme, boucháme na těžká dřevěná vrata bez čísla, v někdejší ulici Osvobození. Žije tu starý muž jménem Miloš Nekić, na kterého nemohl žádný Albánec. Ani z UČK, ani z TMK (Kosovská mírová četa – totožná organizace jako „rozpuštěná“UČK, pod tímto názvem oficiálně povolená od KFOR, tzn. UČK pokračuje v činnosti pod jiným názvem), ani rozjívení haranti, kteří házeli kameny do oken a na vysloužilé střešní tašky, ani ti, kteří se k němu do domu čtyřikrát vloupali přes střechu, aby ho donutili opustit svůj dům, kde odjakživa žili jeho předci.

(Příběh kosovské vesnice Novake)

Vesnice Novake  leží v jižní Metohiji a spadá do okresu Prizren. Před válkou zde žilo 476 srbských obyvatel. S Albánci z okolních vesnic, kteří jsou katolíci, vždy vycházeli dobře a to i době, kdy UČK unášela a vraždila Srby. Podle Vojensko-technické dohody z Kumanova (9. červen 1999), která ukončila agresi NATO, se musela jugoslávská armáda a srbská policie z Kosova stáhnout. Po stažení těchto sil obyvatelé Novak zůstali úplně bez ochrany. Spoléhali se na to, že v období bojů v letech 1998-99 nikomu neubližovali. Poté, co Srbové začali být na celém Kosovu napadáni, se obyvatelé Novak 15. června uchýlili do sousedních vesnic Špinadija (obývané albánskými katolíky) a Smač (obývané albánskými katolíky a Srby). Zde strávili dva dny a dvě noci, než na místo dorazili vojáci německého KFORu za doprovodu třech členů UČK. Německý KFOR Srby nejprve odzbrojil a poté jim nařídil okamžitý odchod do Srbska, prý z důvodů jejich bezpečnosti. KFOR zorganizoval obrněný konvoj s jedním tankem vepředu a s druhým na konci a všichni Srbové, společně se Srby ze Smače, byli eskortováni za hranice Kosova do centrálního Srbska, kde byli ponecháni svému osudu.

Městečko Gračanica má okolo 15.000 obyvatel (Srbů). Je vzdálena jen 8 km od Prištiny (500.000 obyvatel, Albánců). Jedná se o velkou srbskou enklávu, do které směřuje velká část pomoci, konkrétněji starým lidem, sirotkům a rodinám žijícím v hmotné nouzi. Vzdělání se dětem a mládeži dostává v místních školách, mimo jiné je tu i hudební škola. Ale Gračanica není rozhodně ideálním místem k životu - důkazem budiž kontejnerové městečko, ve kterém dnes žije okolo stovky Srbů v nehumánních a nehygienických podmínkách.

Většina z nich zde žije od 17. března 2004, kdy kosovští Albánci za nečinného přihlížení příslušníků mezinárodních mírových jednotek KFOR ničili a zapalovali vše srbské - rodinné domy i národní a kulturní památky, z nichž mnoho bylo postaveno dávno před objevením Ameriky. Tito lidé utekli do Gračanice před běsnícími kosovskými Albánci pouze v tom, co měli právě na sobě při čemž z dálky viděli, jak hoří jejich domy.

V kontejnerovém městečku žijí lidé ze všech částí Kosova se stejným osudem. Útěkem do Gračanice si zachránili holé životy a to, co jim bylo tenkrát nabídnuto jako dočasné přístřeší je i po dlouhých pěti letech jejich jedinou střechou nad hlavou, bohužel. Tyto kontejnery jsou darem ruské vlády. Na fotografiích a videích, která se nalézají v galerií, můžete vidět jak tito lidé žijí.

Orahovac (čte se Orachovac) je malé městečko na jihu Kosova v samém srdci Metohije. Domnívám se, že je jediným místem v Kosovu, kde někteří starší Albánci mluví srbsky i mezi sebou. Oni té své mluvě říkají náš „raovačký jazyk“, protože Orahovac se albánsky řekne Rahovec. Toto malé městečko je rozděleno na albánskou a srbskou část. Albánskou část obývá zhruba 25 000 obyvatel, v srbské části z původního počtu 5 000 obyvatel zbylo již pouze 350 z nich. Celých dlouhých 9 let nevkročili nohou do albánské části Orahovce. Jinak neviditelná hranice tohoto rozdělení je u takzvané „Rankovi hospody“. Celkový prostor, který byl Srbům vyhrazen k volnému pobytu činí zhruba 500m2, je to jedna ulice. Nevím, zda si někdo z vás dokáže představit tento počet 350 lidí na prostoru o velikosti 500 m2?

U každého domu se nachází to, co vidíte na fotografiích pod textem. Je to kolo ostnatého drátu, který se běžně roztahuje v případě nějakých větších incidentů.

Obec Velika Hoča se nachází v okrese Orachovac a je vzdálena 4 km jihovýchodně od města Orachovac.v jižním části Srbska. První písemná zpráva pochází z roku 1198-1199 zapsaná v Hilandarském rukopise Stefana Nemanje. Dnes je to srbská enkláva pod správou okresu Orachovac a administrativní sídlo místní samosprávy. Celá enkláva je pod ochranou vojenských sil německého kontingentu. KFOR.

Podle zprávy místního správního úřadu zde bydlelo v roce 2001 celkem 622 obyvatel. V roce 2007 se jejich počet snížil na 611, a při příležitosti mé poslední návštěvy v říjnu 2008 činil počet obyvatel Velike Hoče pouze 590. K tomuto snížení došlo v důsledku vystěhování a odchodu 23 osob do Norska, kde tyto požadovaly a dostaly politický azyl. Nyní ještě zhruba 5-6 rodin má též v úmyslu odejít a čeká na stejnou možnost vystěhovat se.